Vánoce v Chorvatsku

V Chorvatsku, zemi, kde obyvatelé katolického vyznání tvoří přes tři čtvrtiny obyvatelstva, představují Vánoce a s nimi spojené tradice, písně, zvyky, obyčeje i obřady mimořádně silný odkaz předků. Vánoce jsou tu svátky víry, lásky pokoje, lidské solidarity, ale především oslavy narození Krista. Vánoční tradice představují i významnou část lidového etnografického dědictví minulosti.

Vánoční svátky se slavily a slaví na celém území Chorvatska v podstatě stejně, ale v některých oblastech se poněkud liší v některých jednotlivostech nebo se k nim připojují i některé specifické lokální zvyky.
Vánoční období v Chorvatsku začíná v některých jeho krajích vlastně již v listopadu, a to na svátek sv. Kateřiny, tj. 25. listopadu a trvá více než měsíc. Na přelomu listopadu a prosince začíná i nový církevní rok. Vstup do tohoto nového církevního roku představuje advent, tj. období očekávání příchodu Ježíše Krista na zem a přípravy na něj. Chorvaté říkají adventu Došašće. V té době, přesněji o první adventní neděli se také zapaluje první svíčka na adventním věnci. Ten se v Chorvatsku splétá z větviček stálezelených rostlin, takže spletený věnec nemá začátek ani konec a symbolizuje tak Boha s jeho nekonečností. Každou další neděli se pak zapaluje další svíčka.

V době adventu se i v Chorvatsku, stejně jako u nás, konají každý den mše zvané roráty – v Chorvatsku se jim říká zornice nebo rorate. Jsou to ranní bohoslužby, na nichž se zpívají zvláštní, starobylé, tzv. rorátní písně.
Nedílnou součástí předvánočního období jsou svátky: sv. Barbory (Sveta Barbara, 4. prosince), sv. Mikuláše (Sveti Nikola, 6. prosince) a sv. Lucie (Sveta Lucija, 13. prosince). Svatý Mikuláš i v Chorvatsku obdarovává děti jako u nás. Své dárky – sladkosti, ořechy, sušené ovoce jako fíky a jablka přináší hodným dětem v předvečer svého svátku, tj. 5. prosince, tedy stejně jako u nás, a je i stejně oblečen. Doprovází ho však jen tzv. Krampus, symbol ďábla – čerta, který vyplácí metlou zlobivé děti a dává jim pod polštář malou rákosku, aby jim připomněl potřebu nápravy.
V některých chorvatských krajích se drží druhá varianta mikulášské nadílky: sv. Mikuláš naděluje dětem neviděn dobroty v noci z 5. na 6. prosince, a to do připravených vysokých bot nebo papučí.
Podle lokálních tradic obdarovával děti buď svatý Mikuláš nebo někde sv. Lucie, vždy však v jenom místě jen jeden.
V době od svátku sv. Barbory, tedy od 4. prosince, nejpozději však do dne sv. Lucie, tedy 13. prosince, vysévají Chorvaté do připravených nádob obilí (božićno žito nebo božićna pšenica), nejčasněji pšenici, což je u náš zvyk spíše velikonoční. Vzcházející obili je symbolem života. Obilí se vysévá do misek, na talíře apod., a to do slabé vrstvy zeminy, kropí se a opečovává se. Obilí do Vánoc vzejde a je krásnou zelenou součástí vánoční výzdoby. Misky s obilím se dávají jednak na vánoční stůl, jednak pod stromeček k jesličkám. V některých krajích se tento zvyk se do něho zapichovaly hořící svíčky.

Po celý advent probíhaly v chorvatských domech a domácnostech přípravy na vlastní Vánoce. Od 17. století byly v chorvatských kostelech symbolem Ježíšova narození jesličky, původně jednoduché dřevěné, jen s výjevem v chlévě. Chorvaté jim říkají jaslice, ale v našem pojetí jsou to vlastně betlémy. Také jim někde v Chorvatsku říkají bethlem nebo bethelem. Do Chorvatska přišly jesličky – betlémy ze Sicílie a z Neapole v 17. století. Podle tradici postavil první jesličky – betlém sv. František z Assisi v roce 1223 – postavy byly v přirozené velikost. V Chorvatsku jsou první jesličky znázorněny v lunetě románské katedrály v Trogiru, v rámci její plastické výzdoby. Ta je dílem mistra Radovana z roku 1240. první chorvatské dochované jesličky se nacházejí v zahradní kapli františkánského kláštera na ostrůvku Košljun u ostrova Krk. Pocházejí ze 17. století. V domácnostech se jesličky v jednodušší podobě staly jedním ze symbolů Vánoc v době před necelými dvěma sty léty.
Výroba jesliček – betlémů dosáhla v Chorvatsku velkého rozšíření a mnohé betlémy, hlavně z 19. století a začátku 20. století, jsou dodnes krásnými ukázkami lidové umělecké tvorby. Jsou to stejně jako u nás rozsáhlé soubory s ústředním motivem výjevu v betlémském chlévě s jesličkami a Ježíškem s četnými postavami pastýřů, zbožných venkovanů, sv. Tří králů a ovcí.
Vánoční stromek, chorvatsky božićno drvce, je dnes nezbytnou součástí Vánoc v každé chorvatské rodině, strojí se však teprve od poloviny 19. století (ostatně ani u nás nemají vánoční stromky příliš dlouhou tradici). První stromky byly listnáče, teprve později ovládly pole jehličňany. Nejprve se stromky zdobily jen různým ovocem, sladkostmi, ořechy a oříšky, později k nimi přibyly papírové a jiné řetězy, skleněné a jiné ozdoby a spousta sladkostí.
Starým zvykem, který se už málo dodržuje, bylo těsně před Vánocemi přinášení slámy do domu. Tento úkol obstarával hospodář. Sláma se rozprostírala na zem do obytné místnosti, hlavně pod stůl, kde byla podávána stědrovečerní večeře, a kladla se i přímo na stůl, pod ubrus. Po večeří se všichni přítomní sesedli na slámu do robu místnosti, kde zůstávali až do odchodu na půlnoční mši. Někde dokonce i spali na slámě místo v postelích. Sláma symbolizovala narození Ježíška v Betlémě na slámě. A pro venkovské obyvatelstvo byla jakousi zárukou úrody v novém roce.

Jedním z vrcholů Vánoc zejména pro děti byl 24. prosinec, tedy Štědrý den, chorvatsky Badnjak nebo též Badnja noć, tedy večer před Hodem Božím (25. prosinec). Ke Štědrému dni, resp. k Vánocům vůbec patřily vánoční písně a zpěvy, chorvatsky božićne pjesme, tedy naše koledy. V 19. století začaly jednotlivé kraje Chorvatska přebírat i vánoční písně svých sousedů, takže dnes tvoří jakousi mozaiku, v níž jsou zastoupeny písně z celé země.
Kdysi byl Štědrý den dnem půstu, hlavně od masa, a to až do večerních hodin (bezmasé pokrmy se však podávaly i k večeři). Jedly se kaše – pohanková, hrachová aj., pečený hrách, různé polévky, ovoce, ořechy. Dnes je podávána hlavně ryba – především treska nebo štika.
Badnjak byl dnem obdarovávání – sešla se celá rodina i s čeledí, pro každého byl připraven malý dárek. Dárkům se říkalo božićnica a bývalo to oblečení, jídlo, peníze pro čeleď aj. Děti dostávaly víc dárků, ale i ty byly dost skromné. V posledních desetiletích však je nadílka dětí i dospělých čím dál bohatší – ale to není jen případ Chorvatska. Dárky měly i mají své místo přímo pod nazdobeným stromečkem.
Štědrý den byl vždy nejbohatší na nejrůznější zvyky a rituály, které však vesměs vymizely. Jako téměř jediný se dodržuje slavnostní obřad rozsvěcování vánočního stromku; světlo jeho svíček symbolizuje světlo, které na svět přinesl právě v tento den Ježíš. V souvislosti s tím se na několika místech dochoval jeden zajímavý zvyk: zapalovala se tři velká polena, která symbolizovala sv. Trojici. Když se rozhořela, zapalovaly se od něj všechny svíčky v domě. Lidé věřili, že světlo a oheň z polen zajistí domu a jeho obyvatelům klid, požehnání a plnou ochranu.
Právě na Štědrý dne se nejvíc zpívaly vánoční písně – koledy, mezi nimiž patřily vždy k nejkrásnějším ukolébavky.
Za hlavní vánoční svátek se považoval Hod boží, chorvatsky Božić, tedy 25. prosince, oslava narození Ježíška, svátek klidu, pokoje a hojnosti. V některých krajích chodili lidé v tento den dokonce na tři mše (chorvatsky pastrica, zornica nebo též mala misa a vela misa). Mladí lidé si na každou z nich oblékali jiné, pokud možno slavnostní šaty. Od rána byly v domácnostech na stole mísy a košíčky s fíky, mandlemi, ořechy, oříšky a jablky; nechyběla ani láhev pálenky – rakije. Oběd byl velmi slavnostní a účastnila se ho celá rodina, včetně čeledi. Všeho muselo být dost – vždyť Vánoce byly i svátky hojnosti. Hlavní chody se lišily podle oblasti – ve vnitrozemí to bývala pečená husa, kachna, pečená krkovice, pečené sele aj., na pobřeží hlavně ryby a plody moře. Vždy stály na stole mísy s nezbytnou huspeninou a klobásami. V některých regionech byla zlatým hřebem sarma. Samozřejmě byla vždy a všude spousta sladkostí – makovníky, ořechovníky, bábovky, speciální vánoční pečivo, vánoční druhy chleba aj.
I dnes je v Chorvatsku Božić svátkem hojnosti. Skladbou jídel a množstvím se od minulosti příliš neliší, jen je všechno ještě bohatší.
Typické pro Chorvatsko bylo božíhodové blahopřání. Nejdřív si přáli jen členové rodiny, resp. domácnosti, pak se přání rozšířilo na příbuzné a přátele, posléze na všechny místní obyvatele. Chodilo se přát na tzv. koledování (chorvatsky koledjanje), přičemž se zpívaly speciální písně; přání mívala ustálenou formu. Koledníci byli vesměs mladí lidé, říkalo se jim čestitari, tedy něco jako gratulanti. Při svém blahopřání dostávali drobné dárky.
Ale Božićem svátky nekončily. I celý následující týden byl bohatý na svátky, které se slavily hlavně na venkově. Tak 26. prosince, na sv. Štěpána (Sveti Stjepan), obcházeli mladí mužové vesnici a blahopřáli všem Štěpánům a Štěpánkám. Na sv. Jana (Sveti Ivan) se žehnalo víno a vynášela se sláma, která zdobila o hlavních svátcích místnosti. Pak se jimi obkládaly ovocné stromy, aby lépe rodily.

Zatímco vlastní Vánoce byly a zůstaly svátky rodinnými, intimními, mají oslavy Nového roku jiný charakter. Slaví se v širokém okruhu přátel a známých. Dnes nemá Nový rok vůbec charakter křesťanského svátku. Ani nikde na chorvatském venkově se nezachovaly žádné staré obyčeje spojené s oslavou Nového roku, žádné staré pozdravy a blahopřání. Nový rok je vysloveně občanským svátkem, i s jeho nejnovější tradicí.
Vánoční svátky jsou zakončeny svátkem Tří králů (Tri kralja); katolická církev v ten den slaví Zjevení Páně, připomínající Kristův křest v řece Jordánu. Svátek Tří králů je spojen s příchodem tři mudrců z Východu do Betléma, aby se poklonili právě narozenému Ježíškovi v betlémském chlévě a položili mu k nohám své dary – zlato, kadidlo a myrhu.
Podle starého obyčeje obcházel ten den kněz se dvěma pomocníky všechna stavení ve vesnici a žehnal jejich obyvatelům. Ti jej očekávali ve slavnostním oblečení. Žehnal nejen lidem, ale i domu, zvířatům, sadu a polím. Rodina mu vyjádřila své díky dárky v naturáliích nebo penězi. Kromě toho chodili po vesnici tzv. zvjezdari; to byly trojice chlapců oblečených jako tři králové. Nosili s sebou svítící hvězdu symbolizující betlémskou hvězdu, která vedla tři mudrce z Východu do Betléma k Ježíškovým jeslím. Trojice zpívala koledy a jiné písně duchovního charakteru a přála lidem Boží požehnání. I tito chlapci bývali obdarováváni. Tento zvyk se ještě v některých krajích udržel.

Oznámkuj

ČTĚTĚ TAKÉ...